LIDÉ JSOU DOBŘÍ
Lidičky, ahoj!
Pojďme si teď zase na chvíli společně sednout a zapřemýšlet si.
Dneska žádné video.
Já sedím a z beden do mě valí Queeni.
Ty sedíš a v tvé hlavě slyšíš svůj vlastní hlas s tvou vlastní intonací a tvým vlastním myšlenkovým pochodem, přestože čteš má slova.
Vnímáš to? Rozumíš mi?
Podívej, já teď řeknu slovo…
To slovo je:,, Vemeno.“
A zatímco já to slovo napsal, také jsem ho řekl nahlas, ve skutečnosti, tady u počítače.
Teď Tě prosím, řekni taky nahlas:,, Vemeno.“
Prosím, řekni to!
Děkuju.
A teď jsou dvě možnosti, buď jsi to slovo řekl a něco u toho pocítil, možná se pousmál, možná si připadal lehce divně, že říkáš nahlas slovo vemeno.
Možná jsi ho neřekl…
Nic není špatně! Je jedno, jak ses zachoval.
Ale přesto věřím, že naprostá většina z vás, to slovo vyslovila!
Věřím tomu!
A víte, proč tomu věřím?
Věřím tomu, že naprostá většina lidí v našem krásném světě jsou od přírody dobří. A když jsou dobří, věřím, že rádi vyhoví prosbě svého okolí.
Teď, když tu spolu sedíme, jsi ty mé okolí a já to tvé.
A já tě poprosil, abys řekl vemeno.
A stejně tak často a od srdce prosím své diváky.
A také jim děkuji.
Prosím je o jejich asistenci, prosím je, aby se stali součástí skvělé show, prosím je o kus nich samých, jejich reakce, jejich úsměv, jejich potlesk, jejich čas, který nám byl dán, abychom jej mohli prožít společně, právě teď a právě tady.
Jasně že neustále neříkám prosím/díky jako mašina.
Ale mám pocit, že tato slova používám velmi často a to v průběhu celého života.
Proč?…. Rodiče!
A díky za to!!!
A obzvláště za to děkuji jako kouzelník. Či performer, jak se to tak dneska říká v tom našem krásném jazyce českém.
Mí diváci totiž ví, že když prosím, opravu prosím a když děkuji, opravdu si cením jejich spolupráce, pozornosti, nich samých.
A jak to tak chodí, tenhle ,,prosím/díky“ přístup v mluvených kouzelnických programech, v mikromagických či mentalistických programech, zkrátka kdekoliv s divákem mluvíš, se Ti stokrát vrátí!!!
A nejen na pódiu, ale v životě.
Ale protože teď tady se spolu učíme být lepšími ve svém umění, tady je tip k zamyšlení.
Můžeš mít připravený svůj výstup.
Můžeš mít skvělou rutinu na Si Stebbins, parádní výstup s ukázkami paměti či dělat komediální číslo s vajíčkem nebo si zabodávat na olomoucku kudlu do břicha. To je fuk.
Vejdeš před lidi nebo přistoupíš ke stolu s diváky, vybereš asistenta a začneš kouzlit. Reakce můžou být skvělé, ale můžou být i tuctové a nebo ještě hůř chladné. Může se to stát.
A já už před lety uvažoval, jak zařídit, abych měl co nejčastěji od svých diváků co největší počet těch fajn reakcí. Víc, než jen průměrně. Snad mi rozumíš, prostě jak docílit UTOPICKY OBŘÍ POČET SKVĚLÝCH REAKCÍ!?!?!
A to tajemství tu bylo vždycky J.
,,Prosím, pane, postavte se sem. Děkuji. Lehce prosím hlavu dopředu, děkuju. A teď se jenom usmívejte a pojďte si hrát. Vy a já!…“
Uvědomuji si, že už mám za sebou tisíce proseb a díků svým divákům. V různých větách, v různých momentech, často opakovaně.
Ale vím, že to má smysl! Nebo spíše takto, abych byl nebyl dogmatický…
Mě osobně to funguje! A proto jsem si řekl, co nad tím zapřemýšlet společně, hm? 😉
Za Tvůj čas a názor děkuji! 😉
Jakub Vosáhlo
P.S.: A dej vědět, jestli jsi řekl VEMENO! 😉
